Každý rok se součástí našeho týmu stávají i lidé, kterým do života zasáhla nečekaná zdravotní komplikace, úraz nebo vážná nemoc. Těmto kamarádům se snažíme pomáhat s rozjezdem aktivního života v nových podmínkách. Společně cestujeme, sportujeme a stavíme se čelem nečekaným výzvám.
Senioři ve Lvově
Po shlédnutí reportáže Jarmily Štukové v pořadu 168 hodin, která vyprávěla o opuštěných seniorech na Ukrajině, jsme na ně nemohli několik dní přestat myslet. Fyzický stav těmto stařečkům neumožňuje posunout se dál do bezpečí za hranice války. Na sklonku života přišli úplně o všechno …. o střechu nad hlavou, své blízké, veškerý majetek. Podařilo se jim alespoň zakotvit ve Lvově, v Domově seniorů Táni Soltyščákové, kde se jim snaží pomoci, jak mohou, s jejich skromnými prostředky.
Kačenka
Kátě je třicet let a od narození má dětskou mozkovou obrnu. Nemůže hýbat dolními končetinami a horními pouze omezeně. Pohybuje se na vozíku, ale to jí nebrání v tom, aby si užívala každý den plnými doušky a co to jen jde. Pracuje jako švadlenka a přes svůj handicap je ve svém volném čase velmi akční ? jezdí na vodu, lyžuje, slaňuje mosty a zkouší spoustu dalších sportovních aktivit.
Věruška
Věruška se narodila na severu Čech statečné mamince Pavlínce. Hned do vínku dostala holčička obrovskou kupu starostí. Vážně nemocné srdíčko, které muselo dvakrát na operaci, mikrocefalii, centrální koordinační poruchu, Downův syndrom, po pár měsících života i leukémii a aby toho nebylo málo, přidaly se i epileptické záchvaty a podezření na poruchu autistického spektra.
Romča
Roman utrpěl jako 12ti letý těžký úraz, když ho srazilo auto. Po roční rehabilitaci a za vydatné podpory rodičů se opět dokázal postavit na vlastní nohy. V roce 2007 byl vyhlášen objevem roku mezi tělesně postiženými sportovci, na závodních okruzích získal další úspěchy, účastnil se světových a evropských pohárů, v roce 2011 dokonce vyhrál ten v Římě.
Pavlínka
Pavlínka se narodila začátkem jara 1990 po komplikovaném porodu, domů však byla standardně propuštěna jako zdravé miminko. Brzy se ale ukázalo, že tomu tak není, holčičce byl diagnostikován Dandy-Walker syndrom. Dnes je Pavlínka dospělá, trpí častými epileptickými záchvaty, je těžce retardovaná a bez pomoci druhých se neobejde.
Libor
Zkušený profesionál a člen královéhradeckého hasičského sboru se zranil na konci června 2016 v rámci svého povolání. Pomáhal lidem v okolí a nyní se sám ocitl na ?druhé? straně, kdy se musí spolehnout na podanou pomocnou ruku okolí. Úraz při výkonu služby Libora upoutal na invalidní vozík s prognózou možného zlepšení jeho současných poúrazových fyzických limitů.
Kubík
Kubík z Holic se narodil jako zdravé miminko. V září 2006 měl nastoupit do školky, ale k tomu již bohužel nedošlo. Kubík prodělal herpetickou meningoencephalitidu, která má za následek diagnózu atypického autismu, sekundární epilepsii, hyperaktivitu, syndrom ADHD a vývojovou poruchu řeči. Kubík potřebuje 24 hodinovou péči, dojíždí do speciální školy, kde navštěvuje autistickou třídu.
Leoš
Leoš se zranil v roce 2013 skokem do vody a od té doby se pohybuje na vozíčku. Rok strávil po nemocnicích, než se konečně mohl vrátit domů. Leoš by rád změnil některé věci ve svém životě. Chtěl by začít sportovat, jezdit na kole, plavat, cvičit v posilovně, vrátit se na čtyřkolce do lesa, kde se před zraněním pohyboval jako myslivec a aktivně trávit volný čas se svým synkem Tadeášem.
Renča
Renču naše výzva, že hledáme svého chráněnce pro rok 2015, zastihla na rehabilitačním pobytu v Praze v Parapleti. Na vozíčku seděla čerstvě, uběhla jen krátká doba od její nehody. A nové výzvy, stát se naším kamarádem se chopila bez sebemenšího zaváhání. V době maratonu, kdy jsme umdlévali na trase, nás neúnavně podporovala svými texty na blogu závodu.
Ráďa
Ráďa se stal naším prvním chráněncem. Skromný kluk, usměvaný pohodář nejdříve z judistických žíněnek, později z atletických stadionů a curlingové ledové plochy. Život naruby se Ráďovi obrátil ráno 20. února 1998 v pouhých 23 letech, kdy jej vytlačilo do příkopu jiné auto při předjížděcím manévru.